Max Ernst
Více než 100 let dějin umění na dvou podlažích Leopoldova muzea: Ředitel muzea Hans-Peter Wipplinger dostal od německého sběratele „carte blanche“ a vybral pro výstavu „AMAZING The Würth Collection“ 190 mistrovských děl od 75 umělců. Tato zajímavá výstava spojuje velká jména a nejrůznější styly a nabízí pohled do „sběratelova srdce“.
Soudě podle počtu uměleckých děl, která získal od 60. let 20. století, je Reinhold Würth pravděpodobně jedním z nejoblíbenějších klientů galeristů, obchodníků s uměním, aukčních síní a umělců. Koneckonců sbírka německého výrobce šroubů je s přibližně 19 000 exponáty jednou z největších soukromých sbírek v Evropě a jednou z nejvýznamnějších na světě.
Max Liebermann
Chronologicky strukturovaná prezentace vede od impresionismu, expresionismu, kubismu a surrealismu až po různé formy abstraktního umění. Jedno patro je zaměřeno na klasickou modernu, zatímco druhé je věnováno převážně současnému umění.
Prohlídka začíná idylickými pohledy do parku v Berlíně ve 20. letech 20. století od Maxe Liebermanna, jednoho z hlavních představitelů německého impresionismu. Pokračuje v přísně chronologickém kánonu uměleckohistorických „ismů“: expresionismus, surrealismus… Rudohlavým upírem zaujme Edvard Munch. Piet Mondrian dojme Dívkou ze Zélandu – raným, impresionistickým dílem z roku 1909. Jsou tu i méně známí umělci, jako je například neoimprsionista Paul Baum, dominují však „hvězdy“ jako Claude Monet, Emil Nolde, Alfred Sisley, Camille Pissarro.
Edvard Munch
Expresionismus – silné city na plátně
Velká pozornost je věnována expresionismu. Na počátku 20. století se sentiment stal stylistickým prostředkem. Za průkopníka tohoto směru je považován Edvard Munch. Jeho výrazným představitelem je i švýcarský symbolista Ferdinand Hodler. Výrazným novátorem byla raná expresionistka Paula Modersohn-Becker. Jako vzpoura proti industrializované společnosti a jejím konvencím vznikla v roce 1905 v Drážďanech skupina umělců, kterou založili mimo jiné Ernst Ludwig Kirchner a Erich Heckel, jejich obrazy jsou rovněž zastoupeny. Z dalších expresionistů jsou tu vystavena díla Wassila Kandinského, Franze Marca, Alexeje Jawlenského i Augusta Mackeho.
Picasso
Ve dvou dalších sálech návštěvník může porovnávat práce svérázného Maxe Beckmanna a Pabla Picassa. „Ačkoli se nikdy osobně nesetkali, vzájemně své dílo pozorně sledovali,“vysvětloval ředitel Leopoldova muzea Hans-Peter Wipplinger ideu zajímavé společné prezentace obou umělců během prohlídky. „Kdyby tak člověk mohl jednou vidět naše obrazy společně,“ řekl prý kdysi Beckman. A Picasso po jedné Beckmannově výstavě v Paříži komentoval jeho tvorbu: „Il est tres fort“ („Je velmi silný“).
Dada kořeny surealismu
Hans Arp, klíčová osobnost umělecké scény své doby, byl v kontaktu s Kandinským, Soniou Delaunay-Terk, Robertem Delaunayem a Maxem Ernstem. V Paříži se setkal s Picassem. Jako protagonista organické abstrakce vytvořil svými biomorfními díly protiklad k racionalismu zmechanizované společnosti. Ve 30. letech 20. století vedla jeho cesta do třetí dimenze. Vytvářel sochy v mramoru, dřevě, sádře a bronzu, přičemž jeho formální invence rovněž vycházely z bipolární konstelace muže a ženy.
René Magritte
Po první světové válce založil Max Ernst spolu s Hansem Arpem a Johannesem Baargeldem kolínskou dada skupinu. V roce 1922 se přestěhoval do Paříže a stal se protagonistou surrealistického hnutí. Vytvořil inovace v oblasti koláže či asambláže a objevil mimo jiné techniku frotáže. René Magritte, nejvýznamnější představitel belgického surrealismu, se zpočátku přikláněl dadaistickému hnutí. Kombinoval naturalistické objekty v neobvykle ambivalentních zobrazeních a zpochybňoval iluzorní povahu reality.
Dobrodružství abstrakce
Druhé patro výstavy je věnováno současnému umění 20. a 21. století ze sbírky Würth. První dva sály jsou představují odklon od realistické malby v jejích nejrůznějších podobách.
Práce Františka Kupky, Alberta Magnelliho nebo Soni Delaunay-Terk a dalších ilustrují rozmanitost principů ztvárnění – od postkubistických tendencí až po geometrické varianty a abstraktní barevný lyrismus. Modernistické proudy ovlivněné školou Bauhaus ilustrují díla Johannese Ittense nebo Maxe Billa.
Fernando Botero
Umění po roce 1945 je zastoupeno významnými díly Georga Baselitze, Fernanda Botera, Christa a Jeanne-Claude, Anselma Kiefera, Pera Kirkebyho a Gerharda Richtera. Kromě toho prezentace sbírky ilustruje velký zájem Prof. Reinholda Würtha o rakouské poválečné umění. Vidět můžete významná díla Fritze Wotruby, Marie Lassnig, Arnulfa Rainera, Christiana Ludwiga Atterseeho a Erwina Wurma i dokonce Christa a jeho partnerky Jeanne Claude.
Výstava „Amazing. The Würth Collection” potrvá do 10. září.
Prof. Reinhold Würth (*1935), pátý nejbohatší Němec, je sběratel ze staré školy, který kupuje především to, co se mu líbí – a to ve velkém množství. Za zhruba 50 let, kdy německý král šroubů Würth (Společnost Würth je předním světovým výrobcem montážních materiálů a techniky) sbírá umění, nashromáždil kolem 19 000 exponátů od středověku po současnost.
