Proti všem očekáváním byla po znovuotevření rekonstruované vídeňské Albertiny v roce 2003 první výstava věnována norskému malíři Edvardu Munchovi. Zahájení se tehdy zúčastnila i norská královna Sonja. Muzeum, které bylo původně koncipováno jako sbírka grafiky, vlastní totiž přes 200 grafik norského mistra. Dnes, dvacet let poté je Munch ve Vídni opět k vidění. Tentokrát ale ve společnosti dalších mistrů, na právě zahájené jubilejní výstavě „Dürer. Munch. Miró. The Great Masters of Printmaking“.
Exibice poprvé představuje průřez pěti stoletími grafiky z unikátních sbírek Albertiny. Mnozí velcí umělci, jejichž díla můžeme na vystavě obdivovat, se jako grafici mnohdy vůbec neproslavili, protože v jejich době neexistovala fotografie, film ani žádné možnosti reprodukce. Vznikaly však grafické listy na úrovni, která se vyrovnala jejich malbě, velmi často ji rozhodně předčila, jako v případě Rembrandta a Dürera.
Mnozí umělci se stali naopak skutečně slavnými, až když se jejich obrazy objevily na plakátech, jako v případě Toulouse-Lautreca. Veřejnost mohla najednout vidět umělecké dílo na ulici, seznámit se uměním, které jinak bylo pro jejich finanční možnosti zcela nedostupné. Umění tak bořilo sociální hranice a ovládlo ulici. Plakáty, které vznikají dnes, se pravděpodobně do historie tak nesmazatelně nezapíší.
Od Dürera k Munchovi
Velký vynález tisku je málokdy také ceněn jako jeden z největších uměleckých úspěchů pozdního středověku. Hromadná reprodukce obrazů byla ve střední Evropě možná až s výrobou papíru, která začala koncem 14. století. S nástupem dřevorytu na počátku 15. století, mědirytin před polovinou století a leptu krátce před rokem 1500 se grafika stala samostatným uměleckým žánrem, který se brzy vyrovnal malbě. Ve srovnání s dřevorytem a mědirytinami, které vyžadovaly více práce a nákladů na materiál, nabízel lept větší prostor pro umělecké experimenty a tvůrčí svobodu.
Edvard Munch Polibek
Výstava tyto grafické „dřevní doby“ reflektuje, pvní část začíná nejdůležitějšími díly Martina Schongauera (ca. 1450-1491) a velikána grafiky Albrechta Dürera. V živých a detailně propracovaných dílech najdeme především biblický obsah. Příklad za všechny jsou Dürerovi Apokalyptičtí jezdci. Podnikavý norimberský umělec vytvořil za svůj život více než 100 rytin a leptů a 260 dřevorytů.
Výstava dokumentuje vývoj techniky, prochází stoletími, od dřevorytu, přes mědirytiny, k litografii, leptu… Od mistra k mistrovi: Bruegel, Rembrandt, Goya, Toulouse-Lautrec. Vše skvěle vysvětlované prostřednictvím videí.
Vývoj grafiky můžeme v Albertině sledovat i podle autorů. Každý z nich znamená pro toto odvětví výtvarného umění osobitý přínos:
Rembrandt van Rijn
Vystaven je také jeden z nejslavnějších Rembrandtových grafických listů, takzvaný “Stozlatkový list“ (Kristus uzdravuje nemocné). Tento list byl tak cenný, že stál sto guldenů a tenkrát byl cennější než obraz.
Umělecké plakáty Henri Toulouse-Lautreca předznamenávají modernismus
Henri Toulouse-Lautrec
Henri de Toulouse-Lautrec patří ke skupině výjimečných umělců, jejichž kreativitu a vysokou citlivost mnozí kritici vykládají jejich tělesným a duševním stavem. Od dětství musel bojovat s těžkou genetickou vadou. O co víc mu chyběla láska žen, o častěji se stávaly jeho oblíbeným motivem. Tanečnice, herečky a prostitutky a jejich nápadníci jsou hlavním námětem jeho barevných litografií, které se svou expresivitou vyrovnávají malbě .Toulouse-Lautrec měl vlastní ateliér na Montmartru a pravidelně navštěvoval tamní noční kluby a bary.
Inspirován moderními anglickými stroji na tisk tapet zahájil tiskař Jules Chéret v 70. letech 19. století v Paříži tisk barevných obrazových plakátů a s ním i estetickou revoluci. Henri de Toulouse-Lautrec byl prvním významným malířem, který se věnoval tomuto novému médiu, jež formovala obraz města. Od roku 1891 bylo vytištěno celkem 30 plakátů představujících tehdejší hvězdy varietních představení, vaudevillů a kabaretů na Montmartru.
Joan Miró
Jedním z nejmladších zástupců grafiky je na výstavě Joan Miró. Grafice se začal věnovat až v roce 1930, poté, co si vytvořil svůj charakteristický styl. Jeho barevné litografie a linoryty vznikaly od roku 1948 a znamenaly počátek jeho skutečné grafické tvorby. Typický pro Miróa důležité je hudební, poetický a hravý jeho způsob vyjadřování. Harmonie se setkává s disonancemi, volný pohyb tahu s přísnou linií, uhlově černá s barevnými plochami. Repertoár jeho symbolických obrazových prvků zahrnuje dětské postavy, které vypadají jako příšery, hvězdy a slunce… Interpretace motivů, které přecházejí do abstrakce, není nikdy jednoznačná.
Edvard Munch
Edvard Munch také originálně experimentoval s grafikou: jeho „Polibek“, srostl do jednoty pohlaví a podpořený fládrováním dřevěného kmene. Klimt ho určitě znal.
Výstava postihující vývoj grafiky od středověku až do dneška je koncipována do dvou částí. Druhá, Od Andy Warhola až k Damienu Hirstovi naváže v muzeu ALBERTINA MODERN koncem února. V březnu projekt vyvrcholí samostatnou poctou Picassovi, nejvýznamnějšímu grafikovi 20. století, u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí.
Výstava je otevřena do 14. května 2023. www.albertina.at
