Katschberg: Místo, kde je svět ještě v pořádku

0 comments

Natahuji ruce co nejblíž k ohni, protože zezadu se na mě nemilosrdně tlačí mráz, a přemýšlím, s jakou myšlenkou hodím do ohně svazek sušené třezalky a dokončím tím tenhle mystický, ohňový rituál, kterým mně i ostatní přítomné právě provedla zdejší bylinkářka. Ví vše nejen o zdejších bylinkách a léčivkách, ale tuším, že mnoho zná také o různých věcech, které se dějí takříkajíc mezi nebem a zemí. A ochotně se napojuji na její silnou energii. Konečně se mi podaří v duchu zformulovat své přání a třezalka letí do ohně, jasně vzplaje, rozvoní se ještě víc a ve mně se rozlije příjemný pocit klidu a spokojenosti. Jako bych se tady, v adventním Katschbergu nějak vnitřně ujistila, že svět je stále  ještě v pořádku.

Aby taky ne, když si člověk dopřeje aspoň chvíli na to, aby se vymanil z běžného, všedního koloběhu, z městského ruchu a kolotoče povinností a soustředil svou mysl na duchovnější a radostnější věci než ty ryze praktické a nezbytné, tak to zpomalení a hlubší vnímání přijde vlastně samo. V období adventu o to rychleji a v okouzlujícím Katschbergu ještě o to snadněji. A to nemám na mysli jen zmiňovaný ohňový rituál, který v tomto období pořádají v Hotelu Lärchnenhof a který byl jen jedním z adventních střípků, ale také zdejší tradiční Adventní cestu, fantastické lyžování na poloprázdných svazích a konečně třeba i večerní relax v hotelu, který jsem si užívala ve vaně plné horké vody a s pohledem na plápolající krb. Útěk z klasického, předvánočního shonu jak má být!

6 hodin do zimního ráje
Oblast Lungau, kde leží i moje cílová destinace Katschberg – Rennweg, už trochu znám. Pro tenhle nejjižnější cíp Rakouska jsou typická rodinná, lyžařská střediska. A na tuhle filozofii sází právě i Katschberg. Cesta z Prahy sem, tedy na hranice mezi Salcburskem a Korutany, trvá autem necelých šest hodin. Akorát tak doba na to, abychom s mou spolujezdkyní probraly všechno podstatné (a dokonce i to méně :-). A když už začíná hovor trochu váznout, přijíždíme na Katschberg, přesněji do půvabné hotelové vesničky Katschberghöhe. Najdete tu pět 4-hvězdičkových hotelů, penziony, apartmány, apres-ski bary a samozřejmě i obchody se sportovním zbožím. Tam hned taky zamířím, protože předpověď na druhý den je nemilosrdná – deset stupňů pod nulou, což by moje staré rukavice nezvládly. Za chvíli vítězně vycházím se super teplými lyžařskými palčáky a jsem tak plně připravená na zítřejší lyžařskou výzvu. Ta se odehrává ještě „o patro výše“, lyžuje se tady ve výškách od 1640 metrů až do 2200 metrů nad mořem.

Na lyžařské dálnici „A1“
Podmínky pro skvělé lyžování jsou tady dotaženy k dokonalosti. Nejen díky čerstvému sněhu a dokonale upraveným sjezdovkám, ale i proto, že tady ještě nezačala plná sezóna, a tak mám chvílemi opojný pocit, že jsem na svahu skoro sama. Užívám si každý oblouk na členité sjezdovce, která mi ani při opakovaném sjezdu nedá šanci propadnout jednotvárnosti a nudě. Odpoledne opouštíme lyžařský areál Tschaneck a po mostě přejíždíme rovnou na lyžích do druhého katschbergského areálu, Aineck. Mimochodem, dohromady je tu 70 kilometrů sjezdovek, z toho 20 km modrých, 40 km červených a 10 km černých. Velkou atrakcí – zejména pro dětské sportovce – je široká a plochá Königswiese, v jejíž blízkosti je funpark pro děti Katschi’s Kinderwelt s vlekem minijet a s kreslenými postavičkami.

Nahoře na Ainecku nás vítá naprosto komorní atmosféra. Spolu s námi je tu jen pár dalších nadšenců, které taky mráz neodradil, takže nově vybudovaná sjezdovka „A1“ je většinou pouze v naší režii. S pokorou, která se ve mně na horách vždycky spolehlivě usadí, sjíždím 5 kilometrů dlouhou, lyžařskou dálnici téměř na jeden zátah, stehna o sobě už dávají vědět, ale já si vychutnávám euforii z rychlého sjezdu i nádherné, velkolepé přírody, jejíž součástí aspoň pro tuto chvíli jsem. A v hlavě už se mi rodí plán, jak si to tady příště užiju ještě o něco více – jednou týdně jsou pořádány ranní výlety na Tschaneck, tzv. První stopa. Ještě než se rozjedou lanovky, vyrazí zájemci na skialpech (je možné si je půjčit) s horským vůdcem na vrchol Tschaneck a plnými doušky si pak vychutnají sjezd po neporušeném, ranním manšestru. Ach…

Adventní stezka
A nebyl by to správný, předvánoční Katschberg, kdybyste se navečer nevydali na kouzelnou Adventní stezku (Advent Web). Představte si lesní cestu zapadanou sněhem, kterou lemují rozsvícené lucerny, občas po ní projedou sáně tažené koňmi, míjíte idylické, zasněžené chaloupky, posloucháte vánoční melodie, které hrají hornisté v tradičních krojích, a vy najednou přesně chápete, proč lesnímu rohu náleží označení „královský“. Jeho zvuk je opravdu důstojný a tady, vysoko v horách, v obklopení hlubokých lesů, se majestátně rozléhá jako v obří, koncertní síni. Tahle pohádka dostane do té pravé, adventní nálady i toho největšího vánočního škarohlída. Pokud si chcete dopřát sportovní výkon, můžete se na Adventní stezku vydat pěšky, přičemž přímo z Katschbergu je to nahoru 6 kilometrů. Anebo si – stejně jako já – naordinujete trochu romantiky a trasu téměř celou projedete na saních tažených koňským spřežením. Její poslední úsek ale tak jako tak musíte už pěšky. Odměnou vám bude nejen to, že si na několika stanovištích budete moct do vašeho termohrnku (je v ceně vstupenky) dolévat čaj nebo svařené víno, ale i různé atrakce, které budete míjet. Co třeba někomu milému poslat pohled s vánočním motivem? V jedné z kouzelných chaloupek ho rovnou napíšete a zdarma taky rovnou pošlete. Na další zastávce vaše děti nepochybně ocení mini zoo, v níž si budou moct hladit osla, kozy nebo ovce. V jiné chaloupce uvidíte, jak se tady kdysi slavily Vánoce, dozvíte se něco málo ze zdejších dějin a na konci se budete moct těšit na ryze světské radovánky, a to na občerstvení v Schaidlhofu. Na tom by nebylo zase tak nic moc zajímavého, ale za zmínku určitě stojí, že tohle stavení funguje běžně jako salaš. Pouze každý rok během adventního času z ní majitelé, rodina Hinteregger, udělají jednoduše zařízenou hospůdku s barem a živou hudbou a pro návštěvníky Adventní stezky je to obzvlášť oblíbená atrakce. Já jsem si tam pochutnala na skvělé klobáse a taky na jejich domácí, obrovské koblize, která bez přehánění zakryje celý talíř.

Rodina Hinteregger – symbol Katschbergu
A taky synonymum kvalitního ubytování, kterému se nedá vytknout snad vůbec nic – neodpustím si dodat. Manželé Wolfgang a Isolde Hinteregger patří se svými třemi hotely (hotel Das Katschberg, hotel Lärchenhof a rodinný zážitkový hotel Hinteregger) a horskými chatami (Hintereggers Ainkehr, Stamperl und Adlerhorst, Almresosrt Katschberg) k těm, co na Katschbergu nepochybně ovlivňují celkový, dovolenkový mood. A musím uznat, že fantasticky. Nejsou rozhodně z těch hoteliérů, kteří by své impérium řídili odkudsi z pozadí, naopak je běžně vidíte, jak se s svými zaměstnanci řeší provoz přímo v místě dění. Nemluvě o tom, že jeden z jejich synů, absolvent studia pivovarnictví, provozuje na Katschbergu vlastní minipivovar a na svou funkci vrchního sládka je očividně hrdý. Pivo vaří skvěle, a tak návštěva tohoto nejvýše položeného alpského pivovaru určitě stojí za to.

Čtyřhvězdičkový hotel Das Katschberg, v němž jsem byla ubytovaná, mě nadchl z několika důvodů. Především proto, že se nachází přímo u sjezdovky, a tak nemusíte řešit přejezdy k lyžařským střediskům, parkování, přezouvání, ale v lyžárně nazujete ležáky a před hotelem stoupnete na lyže – a jedete… Relax ve wellness zóně mám na dovolené ráda po jakémkoli sportovním výkonu a v jakémkoli počasí. Ale přece jen – lehnout si do sauny po celodenním lyžování, kdy venku mrzne až praští, to je přece jen mnohem větší odměna! A welllness zóna je v nově zrekonstruovaném hotelu Das Katschberg velkolepá. Její součástí je bazén, panoramatická finská sauna, parní lázeň, infračervená sauna, venkovní sauna a také vířivka. A třešničkou na dortu bylo samotné ubytování. Architektonicky detailně dotažený, minimalistický prostor, kterému dominuje dřevo a v obývacím prostoru pak krb a vana, z níž můžete za plápolajícího ohně koukat na zasněžené hory. Tenhle zážitek si rozhodně nenechám ujít a mám pocit, že to je ta pravá tečka za dnem nabitým sportem, hezkými zážitky i přemýšlením o tom, jak vzácné je, když si člověk do života může nadělit i takovéhle naplňující radosti.

Klára Antošová