Kresby umělce, „který své linie na papír kreslí tak jemně a něžně, jakoby se bál, že mu ublíží“
Erich Kästner
U příležitosti 100. narozenin věnuje vídeňská Albertina prominentnímu tyrolskému umělci Paulu Florovi rozsáhlou retrospektivu jeho nejvýznamnějších kreseb. Výběr nejlepších prací z celkem sedmi desetiletí jeho rozsáhlé tvorby prezentuje Floru jako všestranného talentovaného, ještě více jako čistého kreslíře. Výstava kombinuje významná díla z ALBERTINY se zápůjčkami z pozůstalosti a majetku rodiny Paula Flory.
Ostrým perem popsal svět hravým, a přesto vážně, melancholickým, záhadným, kritickým či sarkastickým způsobem – a vždy vtipně.
Giudecca s nóbl psem
Paul Flora(1922-2009) se nevnímal jako karikaturista, ale jako kreslíř. V retrospektivě k nadcházejícím 100. narozeninám Albertina prezentuje kolem 130 děl tyrolského umělce: surrealistické střešní krajiny, upíry, havrany, krále, strašáky a Rakušany.
Vystaveny jsou listy z konce 30. let 20. století do počátku 21. století: hlavní díla z Albertiny a zápůjčky z pozůstalosti a majetku rodiny Paula Flory. „Obrázky by neměly být jen krásné,“ bylo jeho krédo. Krása sama o sobě vede v umění k nudě. Lepší je přidat „něco groteskního i nezákonného, včetně bizarních prvků“.
Na začátku byli jeho bohové Klee, Feininger a Picasso. Myslel jako Matisse, který říkával, že maluje obrazy, které vypadají jako pohodlné křeslo. Nejdůležitější však pro něj byl Alfred Kubin, „který stále hledal svůj vlastní charakter“. Kubinovy hrozivosti a příšernosti ho vždycky trochu ovlivňovaly. Tajemné, zvláštní je také jeho skutečným tématem. Podivné, zvláštní postavy, které jakoby vypadly z času, zaplňují jeho často potemnělá témata „hustého a intenzivního světa“, komentuje výstavu kurátorka Antonie Hoerschelmann.
„Když zobrazuje Benátky 18. století, popisuje morového lékaře nebo kreslí krysaře,“ říká generální ředitel
Wagner, Noční Benátky
Albertiny Klaus Albrecht Schröder, „jsou to postavy, které nepocházejí ani ze současnosti, ani ze života Flory.“
„Flora kráči do budoucnosti pozpátku“, poznal Friedrich Dürrenmatt již v roce 1968. „To se zdá zastaralé v době, kdy každý, kdo maluje, píše nebo komponuje, chce hned změnit současnost.“ Zatímco my jsme unášeni „v moři minulosti“.
Ticho na obrázku je pro Floru charakteristické. Poetizuje svět. „A možná musíme svět poetizovat,“ říká Schröder, „aby byl vůbec snesitelný.“
Každý obraz je zrcadlo
Ať už Flora s inteligentním výsměchem umístí malý domek na střechu mrakodrapu a dinosaura nebo „ušlechtilého psa“ před Giudeccu v Benátkách: Pro Floru „kvalita obrazu spočívá v neposlední řadě v tom, kolik myšlenek a emocí v pzorovateli vyvolává. Každý obraz je zrcadlo a každý na něm vidí to, co chce vidět, dostane tolik odpovědí, kolik kolik položí otázek.“
Caligari
Und je mehr sich Flora historische Kenntnisse aneignete, desto sicherer war er, „dass es keinen Fortschritt auf der Welt gibt und dass sich lediglich in Intervallen die Dummheiten und die Gescheitheiten, letztere leider viel seltener, wiederholen“.
A čím více Flora získával historické znalosti, tím jistější si byl, že „ve světě není žádný pokrok a že se hlouposti a chytrosti, ty druhé bohužel mnohem vzácněji, jen s odstupem opakují“.
albertina.at
Výstava trvá do 30. ledna 2022
